Zvuková a pohybová oslavná báseň zdánlivě nehostinného místa. V betonovém prostoru, který jsme my lidé stvořili a vzápětí opustili, se rodí nový život. Nasloucháme - ve stoje, při chůzi, pozorování, když cítíme… a pod mostem, za doprovodu míjejících vlaků, vstupujeme do snů městských ptáků. Snů, v nichž nalezli svůj domov. 
 

V site-specifických projektech pracuji s tím, co místo nabízí - zvuky, obrazy, materiály, textura, energie atd. Činy a pohyb vycházejí z nabízeného. Dívám se, co tam je a co nás může emocionálně a fyzicky pohnout. Studia a praxe na DAMU mě naučila naslouchat svému prostředí, reagovat s naprostou upřímností na každý impuls, být v přítomnosti a oddaná každému okamžiku. Pohybuji se, protože musím. Jako umělkyně pracuji se svým tělem jako s nástrojem, nosičem, médiem, bytím, které propojuje diváky s jinou, ale stále fascinující každodenní realitou.

Koncept, režie, produkce
Ran Jiao

Dramaturgie
Thomas Riccio

Vizuální dramaturgie
Adéla Součková

Zvukový design
Valtteri Alanen

Účinkující
Joana Simeos, Nirav Morro, Debora Štysová, Ran Jiao 

Ran Jiao je divadelní umělkyně působící v Praze a Pekingu. Vystudovala režii a dramaturgii na DAMU. Zabývá se tématem ,,být” v divadle - být (nebo být s) člověkem, předmětem, zvířetem, stromem, sám sebou a spolu. Pracuje s tělem, zvukem/hlasem, textem, nalezenými objekty a skrz ně hledá rituální proměnu. Hledá a dává hlas neviditelnému, schovanému, umlčenému, které spolu koexistují v každodennu.