Zápas s jazykem + aftertalk

tYhle / Florent Golfier (CZ/FR)

Tanec Praha koprodukce / Family Friendly / Premiéra

Autor, choreografie, interpretace:

Florent Golfier

Choreografická konzultace:

Peter Šavel

Scénografie:

Marie Gourdain

Světelný design:

Zuzana Režná

Zvuková dramaturgie:

Ian Mikyska

Lingvistická konzultace:

Prof. Dr. Barbara Mertins

Výroba kostýmu:

Martina Stieglerová, Magdaléna Vrábová

Technická spolupráce:

Hynek Petrželka

 

Za podpory

Magistrát hlavního města Prahy, Státní fond kultury České republiky, statutární město Brno

Koprodukce

DW7 - Divadlo na cucky v Olomouci, festival TANEC PRAHA, Schloss Bröllin e.V.

Partneři

Studio ALTA, Kulturní centrum Cooltour v Ostravě, Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, Zámek Žďár nad Sázavou, Cirqueon, Švestkový Dvůr v Malovicích, «le Dancing » ve Val-de-Reuil (FR), laboratoř psycholingvistiky technické univerzity v Dortmundu (Technische Universität Dortmund), Ministerstvo školství, vědy a kultury Meklenbursko-Přední Pomořanska, kraj Vorpommern-Greifswald a Johan centrum – Moving Station v Plzni,​

Délka:

50 min.

„Mluvený jazyk je tělo, je to živé stvoření, jehož fyziognomie je verbální a viscerální funkce lingvistické. Jeho domovem je prostředí vysloveného i nevysloveného.“ John Berger, Confabulations. Zápas s jazykem je snahou nahlédnout na jazyk jako na stvoření, o kterém hovoří kritik John Berger. Stvoření, které žije v každém z nás a uvnitř kterého žijeme všichni. V tomto novém projektu se performer a choreograf Florent Golfier zabývá tématem jednojazyčnosti a vesele zápasí s výslovností, spisovným jazykem a potřebou vyjádření. 

Představení doprovází v Praze výstava, která se nachází ve foyeru divadla PONEC a umožní divákům nahlédnout do procesu tvorby. Diskuse proběhne v divadle po představení. Výstava vychází z dlouhodobého výzkumu řeči, kterému se autor věnuje od roku 2018 a rozvádí téma jazyka i z dalších úhlů pohledu, např. v kontextu vícejazyčných rodin. Jaké dopady má jazyk na naše emoce, vnímání identity, svobodu projevu? Jak ovlivní užití spisovného nebo hovorového jazyka náš vztah ke společnosti, konvencím, normám a jak tenká je hranice mezi národní hrdostí, láskou ke své řeči a kultuře, a proti tomu kolonialismem či nacionalismem?

08/06 – moderuje Ian Mikyska, hosté: Florent Golfier, Marie Gourdain, Barbara Mertins
09/06 – moderuje Michaela Raisová
10, 16, 18/06 – moderuje Ian Mikyska

 

Dvě otázky pro Florenta Golfiera

Jak vznikl nápad dílo vytvořit?

Ten nápad nebo spíš ta chuť vznikla par měsíců po tvůrčím procesu projektu STAFET (štafeta) od dánské choreografky Kitt Johnson. Během 3 měsíců spolu s dalšími 8 interprety z různých zemí Evropy jsme se ponořili do své různorodé historie a dědictví, abychom objevili skrytá tabu a traumata našich rodin, kmenů a národů. Během tohoto procesu jsem se dozvěděl vícero tajemství, která jsou stále přítomna v mé rodině a která často souvisela s kolonialismem (zejména v Indočíně a Alžírsku). Začal jsem přemýšlet nad způsobem, jak bych ve svém umění mohl propojit taková hlubší společenská témata se scénickou tvorbou bez toho, abych začal dělat dokumentární divadlo. Tak vznikl nápad Babylonské trilogie a práce na dlouhodobý výzkum kolem tématu jedno- a mnohojazyčnosti. Formát výzkumu mi umožnil se věnovat kreslení, čtení, psaní a celkově tvorbě materiálu, který nemusel souviset přímo se scénickou tvorbou. Skrze to jsem se mohl ponořit do osobních i společenských otázek spojených s kulturou a historií Čech, Francie a Evropy, které pak mohly rezonovat s taneční tvorbou. V představení Zápas s jazykem se přímo tato traumata neobjevují, ale v díle se zrcadlí skrze kulturní komplexitu a rozpory, které jsem podědil a se kterými jsem se do procesu tvorby pustil.

Jak probíhala v praxi spolupráce mezi vámi a lingvistkou Barbarou Mertins?

Spolupráce s Barbarou Mertins byla velmi intuitivní a vzájemně obohacující. Sešli jsme se poprvé na univerzitě v Dortmundu v letě 2018 a hned po prvním rozhovoru se mi vyjasnilo, jaké jsem měl sám o jazyce předsudky. Padly výrazy jako „normativní jazyk“, „dynamické fungování mozku mezi jazyky“ nebo „iluze dokonalého rodilého mluvčího“, které mě pak pomohly upřesnit směr a cíle projektu. Po roce, když se ujala roli konzultantky lingvistické části projektu, jsme se mohli dál bavit o její práci a o tom, kam se projekt vyvinul. Z toho setkání je nahrán rozhovor, jenž je součástí výstavy, která představení doprovází. V únoru 2020 jsme spoluorganizovali a vedli pohybovo-lingvistický seminář, pro studenty a pracovníky její laboratoře v Dortmundu. Během pěti dnů jsme různě tancovali, četli, kreslili, debatovali… A týden nato mě psala, že každou noc ve snu tančí – že tančí témata, problémy, radost, smutek, že všechno tancuje ve snu.

Vstupenky

Photo: Vojtěch Brtnický
Photo: Vojtěch Brtnický

#tanecpraha