Představení zrušeno z důvodu zranění.

Je několik pomíjivých okamžiku zachycených v mém těle. Několika hodinová partitura pro jednu tanečnici a hudbu a prostor. Durativní performance, cyklická performance, kterou je možné pozorovat z jakékoliv vzdálenosti. Na začátku byl impulz z rozhovoru s Claire Verlet (která  je součástí uměleckého vedení Theatre de la Ville, v Paříži). Viděla mou inscenaci Call Alice. Zaujalo ji jen prvních 6 minut. Poradila mi, abych těchto 6 minut prodloužila a vytvořila nové dílo. Nikdy jsem tak neudělala. Pokusím se proto v jeden den těchto 6 minut natáhnout do nekonečně dlouhé taneční partitury. Prodloužím těchto 6 minut 5 krát, a v jeden den bude možné toto dílo vidět 5 krát. Vzniká umělecké dílo svou fyzickou realizací, nebo již ve chvíli, kdy je mentálně počato – pouhým nápadem?

Tereza Ondrová 
Tanečnice, choreografka, pedagožka. Studovala taneční pedagogiku na AMU. V roce 2004 spoluzaložila taneční soubor VerTeDance, s nímž vytvořila přes 25 děl. Od roku 2012 spolupracovala s Peterem Šavelem. Mezi jejich společná díla patří duet Boys who Like to Play with Dolls, který získal ocenění Amnesty International Freedom of Expression Award (2015), Taneční inscenace roku a Tanečnice roku 2014 v ČR, nominaci od Total Theatre Award a evropská síť Aerowaves ho vybrala mezi Priority Companies List 2014, dále As Long as Holding Hands (2015). Od roku 2016 spolupracuje s režisérkou Petrou Tejnorovou (You are here, 2016; Nothing Sad, 2017; Pojďme na tanec!, 2017; Haló, je tam někdo?, 2017; SAME SAME, 2018; Duety, 2019; SILENT, 2021; Call Alice, 2021., Insectum in.., 2022 se Silvií Gribaudi). Jako tanečnice a interpretka spolupracovala s choreografy jako Charlotta Öfverholm, Karine Ponties, David Zambrano, Anton Ľahký. Též se věnuje taneční pedagogice. V letech 2018-2021 se stala součástí evropského projektu Dancing Museums ve spolupráci s Tancem Praha a Galerií hl.m. Prahy.