Nikdy jsme nebyli víc propojeni – a zároveň nikdy víc osamělí. Sociální sítě vytvořily paradox: algoritmy nám servírují obsah, který potvrzuje naše názory, a my se postupně uzavíráme do komfortních bublin, kde se nemusíme konfrontovat s ničím neznámým, odlišným, nepohodlným. Overexposed tento paradox obrací naruby – a ptá se, co se stane, když algoritmus vystoupí z obrazovky do ulic.

Site-specific představení Adriany Štefaňákové je živou, interaktivní performancí, která se odehrává přímo ve frekventovaných městských prostorách. Zkoumá, jak obrazovky a sociální sítě proměňují naše každodenní interakce a oslabují skutečné spojení mezi lidmi. Reflektuje naši rostoucí závislost na digitálním světě i jev nadměrného vystavení – overexposure – kdy lidé sdílejí věci, které by v offline světě nikdy neodhalili.

Co tím ztrácíme? Možná schopnost být přítomni. Když na ulici potkáme někoho zajímavého, místo abychom se zastavili, vytáhneme telefon. Filtrujeme realitu přes obrazovku – a tím ji zároveň zplošťujeme. Co tím získáváme? Iluzi kontroly. Můžeme si vybrat, co uvidíme, s kým budeme mluvit, jak se prezentujeme. Ale ta kontrola je falešná – ve skutečnosti za nás vybírá algoritmus.

Performeři se objevují jako živé avatary – zveličené, explicitní verze identit, které si prezentujeme online. Zpočátku prostor obývají téměř nenápadně. Postupně vstupují do proudu města a stírají hranici mezi performancí a každodenností. Není jasný začátek ani konec - představení vzniká spontánně, tak jako nepředvídatelný život ulice.

Co se stane, když se ta pečlivě kurátorovaná identita ocitne na ulici, kde ji nikdo nelajkuje? Kde na ni lidé reagují tělem, pohledem, rozpaky? Kde nemůžeš smazat komentář, protože ten komentář je živý člověk, který ti stojí tváří v tvář? Právě v tom nepohodlí – v náhodném setkání s někým úplně jiným – vzniká něco živého.

Představení je zároveň výzkumem fyzické interakce mezi lidmi, kteří se v běžném životě míjejí a neznají. Cílem je probudit zvědavost, připomenout hodnotu skutečného setkání a vytvořit situaci, ve které se lidé mohou navzájem inspirovat – i skrze odlišné názory či způsoby vnímání světa. Taneční složka je syrová a fyzicky naléhavá, postavená na důvěře a blízkosti těl.

Overexposed je unikátní kombinací tance, technologie a sociálního výzkumu. Obohacuje veřejný prostor a otevírá diskusi o závislostech, algoritmech a lidské propojenosti. Reflexe doby, ve které válčíme o to, kdo bude víc viděn – a zapomínáme, jak být skutečně spolu.

Adriana Štefaňáková patří k výrazným talentům české taneční scény. Vystudovala Taneční konzervatoř hl. m. Prahy a současný tanec na Codarts v Rotterdamu. Jako performerka spolupracovala se soubory Tantehorse, DEKKADANCERS a choreografkou Miřenkou Čechovou. Ve své tvorbě propojuje tanec s vizuálním uměním a zkoumá témata identity, soukromí a vlivu digitálního světa. K jejím autorským projektům patří Luminous Daisies (uvedeno na festivalu TANEC PRAHA 2025) či oceněný taneční film Insanity. V roce 2026 se stala rezidenční umělkyní divadla PONEC, kde uvede své první celovečerní autorské dílo.

adriaste.my