Kiko López a Héctor Plaza patří k výrazným osobnostem španělské taneční scény posledních let. Jejich tvorba propojuje současný tanec, streetové styly i fyzické divadlo a vyrůstá z dlouhodobého uměleckého partnerství formovaného lety společné práce a sdílených zkušeností.

Co mají společného lidé a stromy? Ve své performanci pro veřejný prostor hledají paralely mezi lidským životem a životem stromů. Oba hledají své kořeny a učí se obstát a růst v proměnlivých podmínkách. Objevuje se motiv zakořenění, růstu i vzájemného propojení, organického a neustále proměnlivého. Oba performeři vycházejí z bohatého pohybového zázemí zahrnujícího hip hop a streetové styly, současný tanec, tribal i modern jazz. Jejich pohybový jazyk je plastický a dynamický; křehkost se zde setkává se silou, energie streetových technik s prvky akrobacie a kontaktní improvizace.

Jejich projev je civilní, bezprostřední a přirozený. Autenticita a důvěra mezi oběma performery jsou téměř hmatatelné a vyzařují z každého pohybu i z momentů ticha mezi nimi. Tanec stojí na citlivé práci s váhou, přesném načasování a neustálém vzájemném naslouchání. Těla se propojují, oddělují a znovu setkávají, občas působí jako jeden organismus pulzující společným dechem.

V jejich tanečním projevu se mužnost, síla a rozhodnost přirozeně prolínají s mimořádnou jemností a vzájemnou důvěrou. Podobně jako stromy, které stojí pevně zakořeněné, rostou vzhůru a zároveň zůstávají pružné vůči okolí.

V bezprostředním kontaktu s diváky nabízí O čem stromy nemluví možnost na chvíli zpomalit a vnímat vztahy mezi těly, pohybem a místem, kde se právě nacházíme, přirozeně a nenápadně, jako když se zastavíme v lese obklopeni tichou přítomností stromů.

Kiko López a Héctor Plaza patří k výrazným osobnostem španělské taneční scény posledních let. Poprvé se setkali v roce 2014 a jejich spolupráce postupně přerostla v dlouhodobé umělecké partnerství založené na vzájemné důvěře a sdílené fyzické zkušenosti. Jejich společná tvorba vychází z rozmanitého tanečního zázemí zahrnujícího současný tanec, hip hop a streetové styly, tribal i modern jazz. Charakteristická je pro ně civilnost projevu, vysoká kvalita pohybu a citlivá práce s partnerstvím i prostorem. Ve svých projektech se soustředí na vztah těla a prostředí a na autenticitu sdíleného setkání s diváky.