Un/opportunity of communication
CHOREOGRAFIE A INTERPRETACE:
Maria Martos (UA/PL)
ZA PODPORY:
Krakow Choreographic Center
Black Tie(D)
CHOREOGRAFIE A INTERPRETACE:
Mariia Salo (UA)
HUDBA A ZVUK:
Roman Dalebi
Contact Line
CHOREOGRAFIE:
Yana Reutova (UA)
KREATIVNÍ PERFORMERKA:
Nika Horiacha (UA)
ZA PODPORY:
Tanec Praha z.ú., Krenovka
DÉLKA:
60 min
PREMIÉRA:
11. června, Čítárna Unijazz, TANEC PRAHA 2023
VĚK:
Dospělý
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Fondů EHP 2014-2021.
LET THE BODY SPEAK je hubem ukrajinského současného tance během války.
Tento projekt podpořil British Council v rámci grantového programu "UK/Ukraine Season of Culture" společně s Ukrajinským institutem. Vznikl ve spolupráci s The Place (Londýn, UK). Hlavní myšlenkou projektu je vytvořit videoarchiv prací, pohybových postupů a diskusí ukrajinských tanečníků a choreografů a zachovat dokumentaci somatických zkušeností a vizuální svědectví o procesech probíhajících v ukrajinském současném tanci po 24. únoru 2022.
Pro festival jsme se rozhodli propojit videoprojekce s živými sóly vybraných tanečnic, které tvoří v různých místech Evropy: Maria Martos v Krakově, PL, Mariia Salo ve Lvově, UA a Veronika Horiacha nově v Praze, ČR:
Maria Martos - Un/opportunity of communication - je autorské sólo, které vytvořila v lednu 2023 v Krakově. Říká k němu:
“Válka jako sdílený proces spojuje lidi prostřednictvím politických, sociálních a kulturních aspektů, ale zároveň je hluboce intimní zkušeností, která zanechává jednotlivce v hlubokém odloučení na různých úrovních.
Je to Ne/možnost hovořit o komunikaci v kontextu kdy nemám nic, jen prostor, čas a tělo; tváří v tvář otázkám: - Co mám, když nemám nic? Při pohledu na tělo, které prochází neustálými otázkami/ pocity/stavy, nachází a ztrácí se v nich.”
Mariia Salo - Black Tie(D) - má za sebou sérii sólových představení (Wondering, KZ, The Right Place), na něž se snaží navazovat autorskou tvorbou po svém návratu na Ukrajinu. Mariia ve svých sólech odhaluje témata lidské filozofie, reakcí a životní reality odrážející se ve společnosti. Sólo vychází z úvah o masové kultuře, společnosti ovládané náhražkami radosti, přijetí a uznání. Ve snaze „být stále lepší“ se často dostáváme do stavu sebepoškozování. Ve svém sólu vnímám rámec krásy a stylu jako něco, co nás omezuje. Black tied, svázaný černou kravatou. V této práci zní hudba Romana Dalebiho složená z různých druhů zvuků vysokých podpatků, které nám připomínají pocity, když je máme na sobě.
Veronika Horiacha přijela do ČR ze Španělska a pracuje tu na novém krátkém sóle s choreografkou Yanou Reutovou. Pod jejím vedením pracovala ve studiu současného tance „Plastilin“ v Čornomorsku na Ukrajině, kde působila také jako lektorka a choreografka pro děti v daném studiu. Nyní s ní tvoří sólo, k němuž říká: “Každý kontakt zanechává nesmazatelnou stopu v našem životě a vývoji, zůstává v paměti na dlouhou dobu. Divák se stává nedílnou součástí díla. Někdo se stal náhodným svědkem, někdo neměl na výběr, někoho zaujalo, někdo podlehl pokušení a někdo zůstal lhostejným pozorovatelem, který se právě proto stal účastníkem. Ke kterému z nich patříte vy?”
Více než rok zažívají Ukrajinci nepředstavitelně složitou situaci a perspektiva je stále nejasná. Řada umělkyň se vydala do spřátelených zemí, kde se snaží o tvůrčí práci, některé se vrátily, jiné zůstaly, mnohé další neopustily Ukrajinu a snaží se i tam věnovat umění. Focus Ukraine představí ukázky jejich práce v různých formátech. Iryna Zapolska pracuje citlivě s nejmenšími dětmi - batolaty spolu s tanečnicemi v Kyjevě, ale žije v Německu. Do Lvova se vrátila Mariia Salo, která tvoří krátká sóla. Rita Lira našla zázemí ve Francii, Maria Martos v polském Krakově. Nika Horiacha strávila rok v uprchlickém táboře ve Španělsku a nyní se připojila k Yaně Reutové v Praze.